Jdi na obsah Jdi na menu
 


Květňátkovská dovolená

17. 6. 2009

Letos mám snad konečně pocit, že jsem si s každým řekla alespoň pár slov. Organizačně to bylo sice náročnější, než loni, ale známe to, to špatné se zapomene jedna dvě.

Přijeli jsme ve čtvrtek, pořešila jsem nějaké organizační věci a jeli jsme na oběd - netekla voda a nešel produ, spadl někde v okolí strom. Cestou jsme i nakoupili. když jsme se vrátili, někdo už stihl dorazit, mezi prvními byla i Barborka, kterou si Tomík hned oblíbil a byli spolu skoro pokaždé, když to šlo.
Na pátek byla v plánu ZOO, ti, co jeli ráno, udělali dobře, odpoledne byl slejvák jak hrom, takže jsme děti uložili na pokoji. Nicméně když se vyspali, trochus e to vybralo, tak jsme jeli, aspoň na chvíli. Cestou zpátky jsem se stavili pro holinky jako pojistku na hezké počasí na sobotu - soutěže dopoledne a karneval odpoledne.
Soutěže sice Tomíka ani Marečka moc nebraly, ale nakonec ho Barča (jiná než výše zmíněná, osmiletá) přesvědčila a oběhl s ní všechno a posbíral razítka a vysoutěžil si medaily.
Na odpolední karneval se fakt těšili oba, alespoň mi to tak přišlo. Byli za piráty, seklo jim to ;o) první maska, kterou si na sobě nechali, asi proto, že jsem se s ní nedělala, jen jsem vybrala kousky oblečení. Poučení pro příště. Květňátka zvládli i udělat vláček, tancovat v kolečku, pravda, pomáhalo se jim, ale oproti loňsku pokrok neuvěřitelný.
Po první části karnevalu se rozdávaly dárečky, děti měly radost, jak jinak.
Večer se opékaly špekáčky, pak ještě vybití zbylé energie na louce a spát.
Na nedělní dopoledne "paní učitelka" Táňa připravila ještě bojovku v nedalekém lesíku, nicméně na tu neměl Tomík čas, takže té se neúčastnil. Musel ještě využít kolodrížedla, než mu je kámoši odvezou domů. Dali jsme si oběd a jeli domů. Cesta necelé dvě hodinky až domů, děti usnuly za bukem a probudily se až v Praze, takže pohoda.

Mareček se naučil říkat "Dou" - dolů, tam měl k tomu důvod, dole byly většinou děti. A jídlo. Doma je to naopak - všichni jsou nahoře a dobroty od babičky taky.
Tomík se tam taky rozpovídal a dokonce jsem si všimla, že po příjezdu se sem tam snaží říct R nebo Ř, ale hlavně má větší vůli k trénování na příkaz. Tak třeba se jednou taky dočkáme ;o)

Ještě dnes jsem likvidovala resty, jako dárečky z dovči, hračky, sem tam nějaký kousek oblečení ještě nevypraný a neusušený...., ale už je to hotovo, tak snad se ozvu častěji. i když jistá si nejsem, rozhodla jsem se udělat si masérský kurz. Tak jsem na to zvědavá.

V sobotu slavíme Michalovy narozeniny, snad vyjde počasí a budeme grilovat, maso je už koupené, jen ho naložit. A upéct ten dorbý čokoládový dort, co sjem pekla Evičce a mamce k narozeninám, objednal si ho.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář