Krkonoše - 4.-6.8. 2009
Do hotelu jsme dojeli kolem jedenácté, hned nás ubytovali, přímo pan šéf. Dokonce i Mareček dostal lůžko, rozložil nám přistýlkové křeslo, že prý to tak běžně dělají. To si teda zabral Tomík, alespoň jsme se nemuseli mačkat. Kluci byli moc hodní, kus cesty prospali, Tomík to taky zvládl, pravda, zvracel při parkování, ale naštěstí ne na sebe, ale většinu ven z auta. A teda nedivím se mu, já neřídit, tak jsem na tom stejně, jak jsou ty horské cestičky klikaté.
Po obědě jsem zkusila kuřátka uložit, ale vzhledem k dopolednímu spánku se nezadařilo, tak jsme vzali plavky a ručníky a jeli zjistit situaci do jiného hotelu - uhledně květňátkovské dovči příští rok. Volala jsem tam, jestli se můžeme přijet vykoupat.
Voda v bazénu byla teplá až dost, skoro jak ve vaně, ale vzduch děsný, bylo mi tam až nepříjemně. Mareček pak po nějaké době zahučel do vody, sice jsem ho hned vylovila a byl OK, ani nekašlal, jen se lekl, ale už ho to tam moc nebavilo, mezitím se to samé přihodilo Tomíkovi (vylovil se sám), tak jsme se rozhodli jít do herny a na kafe oschnout.
Do Kořínku jsme přijeli akurát na večeři, takže jsme jen dali věci na pokoj, umyli klukům ruce a šli jsme se najíst.
Po večeři, protože se udělalo hezky, svítilo sluníčko, jsme šli na procházku - omrknout jízdu na koních nedaleko hotelu. Koně tam sice nebyli, ale kluci se vyvětrali po proježděných 4 hodinách, prošli jsme se i lesem. Byli opravdu moc, moc hodní na to, kolik jsme toho najeli, byli jsme ještě v jiném hotelu ve Špindlu, no prostě jak někdy umí lumpačit, tak tentokrá byli úžasní.
Večer jsem po uložení měla rozhovor s paní provozní a majitelem ohledně květňátek, takže jsem měla posunutou večerku, ale bylo to fajn. Myslím, že Kořínek je to, co hledáme.
Ve středu Tomík hned ráno hlásil, že chce jet na ty vláčky - cestou tam jsme totiž viděli projíždět motoráček, tak jsme mu slíbili, že zkusím vymyslet nějaký výlet. Na odpoledne se přemluvit nenechal, tak jsme jeli hned po snídani. Asi 5km do Tanvaldu, tam jsme nastoupili, jeli vlakem do Kořenova, tam se vlak "otočil" a jelo se zpět. Moc hezká trasa, samý tunel, jede se po ozubnicové dráze, převýšení neuvěřitelné, prostě prima i pro nás.
Pak do hotelu na oběd, kluci překvapivě vydrželi v autě neusnout, a tak spali na hotelu. My jsme si s babičkou daly kafe a nožky nahoru.
Odpoledne jsme šli na koně - podruhé, tentokrát úspěšně. Jeden byl dokonce v ohradě, právě se vezla nějaká holčina. Nejdřív jel Tomík, vyloženě si tu jízdu užíval. Nedivím se, vždyť doteď když jel na koni, tak to bylo buď v pidiohrádce na pouti na poníkovi, nebo v ZOO po asfaltu a v řadě několik poníků za sebou, tady byle jen jeden koník. Po jízdě si koníka pohladil a poděkoval mu.
Pak jel Maru, ale tomu se to po prvním kole už moc nelíbilo, pak koník zařehtal a bylo jasno, vystoupit. Nicméně zážitek určitě měl.
Zpátky do hotelu jsme šli opět lesíkem, ale tentokrát jsme tam strávili nejmíň hodinu, kluci lítali sem tam, stavěli jsme domeček pro skřítky a pro trpaslíky, sbírali šišky, stáli na pařezech... prostě prima odpoledne. U hotelu si ještě pohráli na písku, večeře, koupání a spát.
Po uložení jsem šla za babičkou na bar, ale vzhledem k tomu, že předchozí noc jsem lovila Majdu pořád na hraně postele, jsem balo hotová, takže jsme to v deset zabalily.
Ve čtvrtek ráno jsme sbalili věci, naložili je do auta a po snídani jsme vyrazili směr ZOO Liberec. V Jablonci zastávka na korálky nebyla, neb jsme přímo okolo korálkového obchodu nejeli a já jsem nechtěli děti tahat po městě a zdržovat se.
ZOO jsme trochu hledali, mají tam nějaké objížďky, ale docela jsem si poradili, takže jsme tam byli asi v deset. Mareček střídavě chodil a vezl se, uplatila jsem ho dudlíkem, aby byl v kočárku, protože už byl unavený. Viděli jsme plno zvířat, i taková, která v Praze v ZOO nemáme, nejzajímavější ale byli - jak jinak - bíli tygři, z těch byli kluci paf.
Dali jsme si oběd a šli pomalu k autu. Kluci se ještě svezli na kolotoči, který byl takticky u parkoviště, ale byli moc hodní, protože když jsem řekla, že jednu jízdu a jdeme do auta, tak to fakt vzali a nekňourali.
Usnuli jen jsem vyjeli z Liberce a spali až na okraj Prahy. Doma nás přišel přivítat tatínek - to bylo radosti, zejména Mareček se ho nemohl dočkat. I na dovče se na něj ptal.
Odpoledne a podvečer jsem strávila - jak jinak - vybalováním a praním a tak, kluci nadšeně pomáhali chlapům, babička pomáhala hlídat.
Lukášek vyrostl snad o týden, je to pěkný kus chlapa. Uteče to jako voda a bude tu taky běhat.
Myslím, že bysme to mohli příští rok zopakovat a opět si zajet do Kořínku, bylo to prima, líbilo se tam nám i klukům.