Tomíkova oslava
Babička Lída upekla krásný dort, s krtečkem, zdobí ho také kytičky z marcipánové hmoty - vyrobené mnou. Docela se povedly. Jen oslavenci není nejlíp, bolí ho zase ouško. Včera jsme byli na pohotovosti, prý tam zánět není a to, co mu z ucha teklo v pátek, prý nebyl hnis z prasklého ucha, ale maz... No nevím, nezdá se mi to, ale co. Teplotu Tomík nemá, tak snad to půjde.
Naštěstí má Tomík lepší náladu po té, co rozbalí první dárečky, takže to vypadá dobře. Popřát mu přišli babičky a dědové, tety Lucka, Evička, Katka, strejdové Martin a Kája. Hlavní dáreček je koloběžka, žebronil o ni před Vánocemi, aby mu ji donesl Ježíšek, tak jsme mu říkali, že by na ní stejně nemohl jezdit, a že ji třeba dostane k narozeninám. Jsem ráda, že se mu líbila, snad na ni bude jezdit s větší pílí, než na kole, i když na tom už to letos vypadá líp, prostě to není atle´tátko.
Když jsme večer uložili děti a poklízeli nádobí a dárky, došlo mi, že Marečkovi narozeniny budou zase jiné, i když je to za pár měsíců. Andulka už bude běhat jak dračice (umí už ujít kousek v prostoru) a v kočárku bude asi spinkat synovec. Další mimi, další nový život, který poletí stejným tempem, jako ten Tomíkův, než se člověk ohlídne, místo malého křiklounka s dlouhými prsty na nohou má před očima vytáhlého hubeného kloučka, který vymýšlí jednu rošťárnu za druhou a rozumí věcem, o kterých jsem si myslela, že je ještě nepochopí.
Kluci mají předělaný pokojíček, mají zvýšenou postel (něco jako patro), dvoulůžko, 150cm. Dobře se tam spí. Pod to se vejde spousta hraček a ještě zbyde prostor na príma schovku. A zbytek pokojíčku je volný na řádění. Je to týden a kluci jsou permanentně buď na schodech, v posteli, nebo pod postelí. Jsem ráda, že se jim to líbí.
S Michalem jsme oslavili před měsícem 8 let spolu. Zasloužil by metal, že to se mnou vydržel. Tak držte palce, ať ho to nepřestane bavit...
Jsem šťastná, mám krásnou, zdravou rodinu, to jsem vždycky chtěla. Děkuji, že mi bylo přáno...