Školkáček
1.9. 2008 v půl osmé ráno mi zvoní telefon. "Prosím....dobrý den.....jé......děkujeme......tak zítra...".
- školka, volala paní ředitelka, že se jim uvolnilo místo, takže Tomášek může nastoupit. Oznamuji mu to a on má radost, chce jít hned. Vysvětluji mu, že půjdeme až zítra, že přeci musíme koupit bačkůrky do školky.
Nasnídáme se a vypravíme na nákupy. Tomík cestou loudí, že chce jít už hned dneska, ale vysvětlení, že potřebujeme tepláčky, ho uspokojí, jako bačkůrky použijeme sandálky, které jsou skoro nové a venku je už letos moc neunosí.
Koupili jsme teplákovou soupravu na zahradu, já doma probírám tepláky do školky a náhradní oblečení, abych měla vše připraveno na ten slavný den. Bohužel si Michal nemůže vzít volno, takže do školky půjdeme sami, já a Tomík, Marečka pohlídá tchýně, která je na neschopence se zády, prý to zvládnou.
Tomík je nadšený a protože neví, co ho čeká, tak se i nadšeně se mnou rozloučí a běží si hrát.
V poledne na mě čeká jak na smilování, je vidět, že plakal, ale když se doma po odpo spaní bavíme o tom, že zítra půjde zas, tak nadšeně přikyvuje. Tak snad jsme na dobré cestě.
Máme doma školkáčka. První dva týdny poplakával, ale jen ráno při loučeí, to už máme vychytané, musím chvilku počkat, než si začne hrát, pak je to OK. Mareček ho první dva týdny co chvilku hledal, bylo vidět, že mu bráška chybí, že čeká, odkud vykoukne.
Třetí dýden jsem Tomíka nechala ve školce i na spaní, protože cesta v poledne domů byl očistec, oba kluci už byli přetažení, takže jsme měli veselé chvilky. Tomík to zvládl na jedničku a myslím si, že už je z něj školkový mazák, hezky se tam vyzná, je samostatnější, i když s oblíkáním dělá někdy pořád problémy, ale lepší se to, je to moje sluníčko. Mareček si víc užívá mámy, máma jeho. Je legrační, že co Tomík chodí do školky, tak Mareček žárlí, když se přijde Tomík pomazlit, hned je u mě i Majda a chce taky.
Už je to měsíc, co školkujeme, pomalu se všichni zajíždíme do nových kolejí, mně skončila poodička, kdy jsem nemusela ven hned ráno, navíc v deěti, mlze.... prostě zase má náš život nějakou pravidelnost, v osm do školky, ve tři pro Tomíka, mezitím válčení ve dvou, doma nebo venku, až mi přijde líto, jak moc rychle ta pohoda s Tomáškem doma utekla, a že si o to víc musím vychutnat ty zbývající roky s Majem, než mi školka ukradne i jeho.