Jednoduché, důrazné NE!!!!!
Určitě to znáte: váš poklad si suverénně namíří cestičku právě tam, kde nemá co pohledávat. Nevinně na vás zamrká, když je na dosah, vy řeknete „Ne, ne, ne“, on se otočí a samozřejmě zaútočí. Na televizi, věž, DVD, knihovnu, broušené sklo, skříňku s čistícími prostředky – to vyjde na stejno, prostě na něco, co fakt do jeho ručiček nepatří.
Co dělat? Ve všech knihách a časopisech, co jsem prošla, radí říct jasné a důrazné ne. No jo, ale jaká je u vás reakce? U nás úsměv jako že se něco povedlo a následuje důkladnější útok. A tak maminka přijde k Tomáškovi a pokaždé, když natáhne ručičku, mu to „NE“ zopakuje. A ručičku zachytí dříve, než dosáhne cíle. Když tohle udělám asi podesáté, tak se Tomášek zhroutí. Jsem to ale matka tyranka, nenechám dítko si spokojeně hrát ;o). Ale přece se to naučit musí, ne? Ale teda umí se hroutit krásně, dokonce si někdy i lehne na zem a kňourá, tak srdceryvně, někdy i slzičky kapou… A po té začne útočit vztekle znovu. Tak ho vezmu a poponesu o kus dál. Po chvíli ztratí zájem, naštěstí, ale teda rve mi to srdíčko, vidět ho takhle smutného.
A tak by mě zajímalo, jestli u někoho tohle NE zabírá? Vždycky se utěšuju, že opakování – matka moudrosti, a že když to zopakuju po miliontéprvní, tak to třeba pochopí.. No, zatím jsme asi u 20 000, takže dlouhá cesta před námi ;o). Ale teda na plácání přes ruce, ječení na prcka či jiné drastičtější metody se fakt necítím.... Přeci je to jenom moje milované Batolátko ;o))