Jaro
Ze všeho nejvíc mě ubíjely naše cesty do a ze školky. Nabalit Majdu a Tomču, Majdu nacpat do fusaku a do kočárku, ve školce svlíknout, nechat tam Tomču, u toho i přes odložení bund se spotit naháněním dvou lumpíků po šatně a odpoledne to samé jen v trochu jiném pořadí. Fakt to bylo vyčerpávající.
Teď chodíme bez bundy, jen v mikče poránu, fusak už v kočárku nemáme dávno, prostě je to jednodušší. Šup ven, šup dovnitř.
Vytáhli jsme motorky, kolo, hračky na písek, zimní šatník jsme obměnili za jarně-letní (prala jsem dva dny ;o)) a hurá ven.
Opravdu to vypadá, že spíš kalendář přeskočil měsíc, dva a je rovnou léto, je krásně, sluníčko svítí, moc neprší.... A protože je tak krásně, býváme venku déle a večer máme trochu honičku - nakrmit, vykoupat, převlíknout, zahnat do postýlek... Uf, je to někdy fuška, ale přece nebudu děti zahánět v šest, když je venku fakt krásně a všichni jsme se na to těšili.
Tomášek po Vánocích překvapil, trošku jsem se bála, jak se mu bude chtít do školky po té dlouhé pauze, ale příjemně nás překvapil, když jsme vešli do třídy, tak pozdravil tak nahlas, jako nikdy. Od té doby každé ráno hlasitě zdraví a já už nepochybuju ani trošku, jestli to za ty slzičky stálo. Určitě ano, to, co mu nabízí školka, bych já doma nezvládla.
Je s ním čím dál tím lepší domluva, i když spory a rposazování jeho osobnosti jsou u nás stálě časté, přijde mi, že čím dál častěji není jasný vítěz a jedná se spíše o kompromis, dá se s ním na spoustě věcí domluvit. Tak doufám, že jsem to nezakřikla a půjde to takhle dál.
Mareček se přes zimu krásně rozběhal, konečně začíná i mluvit. Sice jen něco málo, ale nejspíš nemá důvod, když mu poskytneme, co mu na očích vidíme ;o)). Běhá jako raketa, na motorce jezdí jako drak, ale umí jít i krásně za ruku a držet směr, když je třeba. Je to náš mazlíček, nejvíc se mazlí asi s Tomíkem, když není ve školce, doufám, že jim to vydrží a budou se mít pořád takhle rádi. I když přichází první vzdory, a že se vztekat umí od malička na jedničku, je to pořád malý smíšek. Kdyby bylo po jeho, jsme pořád venku, tam je to zlaté dítě.
Miluje zvířata. Nejvíc kočky. Když jsme byli u prababičky na Slovensku okouknout mojí nejmenší sestřenici (o rok mladší než Marek), tak tam byl z miciny totálně paf. Přes to, že jsem kočky nikdy neměla v lásce, jsem nalomená jim nějakou pořídit. No uvidíme, jestli to ustojím, nebo přibyde zvířecí mazlíček.
Tetě Katce pěkně roste bříško, ve kterém se prý schovává chlapeček Lukášek. Tomík ho chodí hladit a už i Mareček chápe, že tam je miminko - takhle starý byl Tomík, když jsem otěhotněla s Markem. Jsem na kluky zvědavá, jaká bude jejich reakce na mrňoška.
Andulka taky roste jako z vody, za chvíli bude chodit, lumpoška. Je to pěkná dračice. Od začátku roku hlídám pravidelně úterý a čtvrtek, už spí po o tak nějak nastejno, jako naši kluci, v kočárku usíná bez problémů, tak mám i pauzu, někdy je to s nima náročné.
Přečetla jsem knížku. Během 3 dnů. Naprosto mě pohltila, hlavně styl, jakým je napsaná. Nevím, proč jsem si vždycky říkala, že to čtení s dětma je o ničem, když není čas a čte se po kouskách..
Rozjela jsem eshop - www.koralkovesperky.cz . Jsem "paní podnikatelka", v únoru jsem ho spustila. Kdyby nic jiného, tak funkci relaxace po celodenní péči o děti to plní. A pořád mě to baví. Něco mám i v kamenném obchodě. Tak uvidíme, jestli to pokryje alespoň náklady.