Vzorňáci
Dnes nám přivezli uhlí. Hodně. HODNĚ! Jako vždy.
Kluci už od probuzení špiclovali uši, aby auto neprošvihli. jakmile ho slyšeli, oblíkali montérky (i s tatínkem) a utíkali koukat. A následně makat. Dětská práce je zakázaná, víme. Ale když oni byli fakt tak nadšení....
Vydrželo jim to docela dlouho, i když Majo se po chvíli vetřel k babičce vařit, jak jinak. Třeba z něj bude kuchař. Tomík se přišel poflakovat dolů na dvůr, jezdil na všem možném, hrál si. Já jsem OV (babička vařila) využila k restům a probrala nějaká z míst, ke kterým se nemůžu dokopat a věci se tam jen kupí.
Odpoledne jsem vyrazila s klukama koupit tenisky no name - na lítání okolo domu, třeba právě na to uhlí a tak, kam se mi jim nechce dávat boty za 700 a víc. Taky nepromokavé oblečení a pyžama do školky.
Kluci byli zlatí, opravdu jsem měla děti, které by si přála každá matka. Spořádaně počkali, než jsem se podívala, jestli něco ze seznamu mají, docela i spolupracovali se zkoušením. V pasáži byl reklamní skákací hrad - nadšeně se mě ptali, jestli můžou. Mohli, co by ne. Na chvilku. Za dvě minuty půjdeme. Kluci, jdeme. A oni šli. Bez řečí. Ani nebyl řev, když jsem na otázku, jestli budou moct jít pak ještě jednou, řekla, že ne, že trochu spěcháme. Zlatíčka. Moje.
Zvládli i neoblíbené zkoušení bot. Díky Bohu, protože i tak jsem toho měla nějak dost, hlavně ty boty mě vyčerpaly, tam ten, který nezkoušel, zkoumal, co kde mají zajímavého. Ještěže prodavačky byly velmi milé a ochotné.
Ve středu tam ještě zajedeme snad pro větší nepromokavou bundu Tomíkovi, dnes neměli velikost. Doufám, že bude. Pyžamka teda neměli, ale to nějak vymyslíme. Tímto jsme snad na školku připraveni.
Cestou domů vedli vážný rozhovor:
T.: Mami, vidíš tu motorku? Tu červenou?
já: Ano, vidím.
T.: Marečku, já si koupím červenou motorku a ty modrou, jo?
M.: Já si koupím motorku.
T.: Jo, modrou. A víš, kde je budeme parkovat?
M.: Ne
T.: No přece u nás na dvoře. A Kája taky.
já: Tomí, myslíš, až budete velcí chlapi? Jako je táta?
T.: Jo. Až budeme velký. A Kája bude jezdit s náma.
já: No to si nejsem jistá, že až vy budete jednou třeba mít motorky, že Kája bude jezdit s váma. Ale třeba Lukášek.
M.: Až mi bueme velký, koupíme motorky. Ty koupíš červenou a já šedivou. (řeklo dítě barvam nepolíbené)
T.: Jo.
