Středa
Zatímco jsem byla v nemocnici, Michal to zvládl s klukama na jedničku. Ve čtvrtek hlídala babička Lída, v pátek naši. Takže kluci se nejspíš nenudili.
V sobotu mě pustili, neuvěřitelné, jak strašně se ty děti za tři dny změnily ;o) Tomík je upovídánek a zas o kousek větší, Majda je zas větší raubíř.
Včera Mareček spal jenom hodinku po obědě, ale docela do večera vydržel, i když pár záseků pláče a vztekání bylo, ale čekala jsem, že to bude horší.
Zatímco jsem byla v nemocnici, naučil se nohá slova - třeba fuj (na Andulku, když strkala do pusy kde co), včera najednou začal pokřikovat "dudu", když jsem mu řekla, že na něj čeká v posteli... Docela se i smířil s tím, že ho nemůžu chovat, umí sám vylézt do kočárku, dokonce ho to baví.
Tomášek měl včera ve školce focení, má z toho zážitek, protože se fotili na zahradě. Jsem zvědavá, jak to dopadlo. Trošku mě mrzí, že se vymluvili na vysoký počet dětí a tím pádem je nefotili jednotlivě, ale jen celou třídu, nás bylo ve školkách určitě víc a individuální fotky máme.
Někdy je to ukázkově hodný kluk, třeba včera šel pomoct Marečkovi slézt z autíčka, když jsem Majdovi říkala, ať počká na tatínka, že mu pomůže, že já nemůžu, jindy zas pokouší, ale to je nejspíš normální. Uže je to kluk, žádné mimino, jak mu pořád ještě občas řeknu. Skoro se nevejde do kočárku, kolena mu drhnou o madlo. Asi končí pohodlné popovezení se, když e kočár volný a nožičky unavené.
Michal teď jel s Majdou do práce odvézt papíry na ošetřovačku, já jsem připravila suroviny na oběd. Za chvilku by kluci mohli dorazit. Až se Majda vyspí, půjdeme pro Tomíka zase spolu, jako včera, už to zvládnu, i když jdeme dvakrát tak dlouho, co normálně.