Pátek 5.6.2009
Ráno jsme vstali, vykoukla jsem z okna a zjistila, že Kája tady ještě auto nemá. Slyšela jsem ho odjíždět, prudší bouchání dveřma, tak jsem si říkala, že asi jeli. No ale přišlo mi to chvíli před tchánem - pak volala tchýně, jestli už Kája přijel, že je nervózní, že se furt neozvali a jeli už před půlnocí - trochu se mi to popletlo v noci ;o)
Každopádně na sms nereagovali ani jeden, telefon Katka nebrala, tak jsme se sbalili a jeli jsme s dětma k babičce Aničce. Cestou tam jsem zkusila znovu zavolat - tentokrát Kájovi, zvedla to Katka a řekla mi, že mají Lukáška, jen že neví míry, že se Kája nezeptal nebo něco v tom smyslu. Pak jsem se dozvěděla, že můj synovec má 3400g a 51cm, prťousek proti klukům.
Ani to netrvalo nějak strašně dlouho, od půlnoci do osmi, výsledek určitě stojí za to, tak už jen aby je brzy pustili a mohli si se užívat.
Když jsme přijeli od našich, šli jsme se hned podívat na fotky Lukáška a pogratulovat strejdovi, trošku ospalý byl ;o), tak sjem si říkala, jak asi vypadal Michal vždy po dvou neprospaných nocech.... Dnes se půjdu na Lukáška na chviličku podívat, těším se, přeci jen, když se anrodila Andulka, měla jsem sama ještě mimino - sedmiměsíčního kojence, tak to bylo jiné, než teď, když už mám batole.
Kluci byli u babičky moc hodní, ani neprotestovali, když se vzbudili a já jsem tam nebyla - jela jsem koupit korálky s Andulkou v kočáku spící, když jsme přijeli, hezky mě přivítali. Vůbec jsou poslední dobou docela zlatí, Tomík je sice pištědlo ukřičené, ale víme, po kom to má, tak co s tím člověk nadělá? Mareček je taky sluníčko, mívá jeden záchvat vzteku "jánevímcosesebou" denně, víc jen výjimečně, takže se to taky dá. Jen aby to už vydrželo.