Kolo, kolo jízdní!
Zapomněla jsem totiž zmínit jednu podstatnou událost, která se stala na táboře. Samík a Danda tam měli kola, oba už jezdí bez koleček. No a Tomík si chtěl půjčit Samíkovo (má jen o kapičku menší, než Tomík doma, Danda má větší a toho se Tomík bojí).
Jeden den dopoledne se na něm projížděl - odstrkával se nohama. Zkoušela jsem ho přesvědčit, že mu jde šlapat i bez koleček krásně,ale kdykoliv zjistil, že ho nedržím, tak zastavil a rozčiloval se, že ho nemám pouštět.
No šli jsme na oběd, když dojedli, pustila jsem je od stolu zase jezdit. Dojedla jsem jídlo, šla jsem odnést talíř, kouknu ven a vidím, jak Tomík na tom kole jede, šlape, zastavil před paní, co mu vlezla do cesty, znovu se rozjel a objel kluka, který se mu tam motal. Měla jsem neskutečnou radost, najednou jsem byla strašně šťastná a hrdá, že to dokázal!
No od té doby z kola nechtěl slézt. Je vidět, že si prostě musí na všechno přijít sám a sám se rozhodnout, že nátlak nic nezmůže. Tak teď už jen Mareček.
A ještě se vrátím k úternímu odpoledni na táboře - přijel tam pán s řiditelnými draky. Pršelo. Nejdřív draci nelítali, ale pak se i rozfoukalo a byla to nádhera. Lítali jsme tam po louce v dešti dvě hodiny, my a kluci se Zuzkou. Danda byl neuvěřitelně vytrvalý, sám si draka zvedl ze země, uběhal to. Skvělý zážitek.
Dnes odpoledne jedeme na druhý turnus tábora ukázat simulovanou střelbu na počítač, v DOksech se to dětem líbilo, tak bude repete. Venku sem tam prší, tak jen doufám, že se to umoudří, aby se kluci aspoň svězli na koníkách.
Michal pracuje, já dopíjím kafe a jdu za klukama ven. Mají nové monteérky, všichni stejné, červené. Ať stáhnu fotky, tak se m něco hodím.
L.