Další výlet na pohotovost
Sousedi mají 4 děti (1-7roků), ale překvapivě to nebyla divočina, dali se směrovat, takže si hezky pohráli. Nějaké dohady o hračky samozřejmě byly, ale bez křiku a pranic, což si myslím, že při skladbě 4 kluci + 1 holka + 1 batole jinak asi nejde.
Kluci omrkli taky zahradu, je to tam jedno tajemství za druhým, príma prolejzačka k tomu (ještě v příkřejším svahu, než naše), takže byli spokojení, vylítaní, hladoví a unavení.
V poledne jsem je šla uložit, usnuli skoro hned.
Odpoledne jsem jela na schůzku s Dr, cestou jsme nabrali Michala v práci. Tam teda kluci trochu lumpačili, ale docela se to dalo. No a pak hurá domů, návštěva už byla ze ZOO zpět. Mají kluka o půl roku staršího, než Tomík, a ten měl s sebou ještě kamaráda - starší, ale netuším o kolik Trošku čírtě, ale dal se usměrnit.
Hezky si hráli, lítali, patlali bábovky z písku v kolečku, prostě pohoda.
A najednou hrozný křik, Tomík se rozkřičel - už na první "poslech" o kapku víc, než normálně kvůli všemu. Spadl a bolela ho ruka. on teda tvrdil, že ho strčil ten kamarád, ale co já vím, nikdo to neviděl a on kolikrát řekne, že ho strčil Marek, když ten byl dva metry od něj, když je zhrzený, že spadl.
Návštěva odjela, ale ruka bolela dál, navíc natekla, prostě to bylo nic moc. Pohyb sice omezený nebyl,ale po tel. konzultaci s kamarádkou doktorkou jsme jeli do Motola.
Tam samozřejmě rentgen. Naštěstí tam nic zlomeného není, takže dostal jen nějakou mast, obvaz máme sundat za 2 dny, takže dobré. Anděl strážný stál zase při nás a já jsem mu vděčná.
A teda popravdě - výjezd na pohotovost s úrazem až ve 4,5 letech je dobré skóre, tím spíš, že se vlastně nic nestalo.
Teď už kluci spí, tak doufám, že zítřek se vadaří líp.