4. a 5.5.2009 Pondělí a úterý
Zabralo to celé dopoledne, dorazila jsem tak akurát včas kluky nakrmit (i když Majo ač skoro nemluvící tetě hezky vysvětlil, že by si dal polívčičku, takže byl už najedený) a dát spát.
A další překvapení - po obědě spali 2 a 1/4 hodiny. A tak jsem se vrhla na fotky, které jsem vyzvedla ráno, za rok a třičtvrtě, nějak jsem se k tomu po narození Marka nedostala. Stihla jsem je jen rozdělit, co je pro Tomíka, co pro Majdu a co pro babičky do alb, 600 fotek je 600 fotek ;o), ale protože jsou děti fakt nějaké podezřele zlatá až na chvilkové strkanice a kníkání, tak už zbývá jen Marečkovo album a bude hotovo. Uf, teď jen vyvolat další dřív, než jich bude zas tolik.
Odpoledne jsme jeli Tomču nechat naočkovat tím Prevenarem, tak snad už bude mít ouška v pořádku. Byl tam zástup za naší doktorku, doktorka, ke které jsme chodili asi do Eviččiných 2 let, odhaduju, možná ani to ne. A světe div se, pamatovala si nás, i adresu. Hlavně mamku, ptala se, jak se jí vede. Někteří lidé mají úžasnou paměť.
Pak si kluci doma chvíli pořádili a byl zas večer, by mě zajímalo, kdo nám ten čas krade.
Dneska jsme měli flákací dopoledne, Tomík si stěžoval, že ho bolí ruka od toho očkování, tak jsme byli doma, venku byla stejně pěkná zima. A fakt nechápu, kdo mi vyměnil děti, oni si krásně hráli, Tomášek pořád vymýšlel, co budou dělat - chvíli si vařili "jako" jídlo, pak hledali žirafy, pak lovili pavouky, pak jeli "jako" vlakem (postel), prostě fakt byli úžasní, já zas udělala kus toho fotoalba.
Uložila jsem Marka do ložnice, abysme nebudili Tomíka, kdyby ještě spal, až půjdeme na cvičení, vypil mlíko, pomazlil se, pokroutil mi prsty a spal.
Šla jsem k Tomíkovi, ptal se, jestli teda přijde Katka, až se vyspí a já půjdu s Majdou cvičit. Tak jsem řekla, že jo. Na to rozvinul debatu: "Maminko, teta Klistýna nepšíde?"
"Ne, Tomí, ona je v práci. Teta Katka do práce nechodí, protože má v bříšku miminko."
"Hm, ono za chvíli vyleze. Maleček umí ťapat, Lukášek neumí, on je ještě miminko, Kačka ho chová, v bžíšku. A až vyleze, tak ho budu vozit v kolečku..."
"V kolečku? To přece nejde, tam se vozí písek. Myslíš v kočárku?"
smích....."Jé, já jsem to spletl. V kočálku. Jo, já ho budu vozit. A Maleček bude ťapat. A pudeme na kozičky, a..."
Kdybych ho nevyrušila, nejspíš by povídal ještě teď.
Mareček byl na cvičení vzorňáček, hezky cvičil, snažil se už i sám těma ručičkama hýbat, jak bylo třeba. Ale nejvíc mě překvapil, když jsem mu řekla, ať mi uvaří jako kafíčko, nebo čaj. Normálně našel v kuchyňce hrneček a podal mi ho. Jak pořád mluví jen málo, tak mám někdy problém, že si myslím, že něčemu nerozumí, nechápe to, ale pak přijde něco takového a já koukám, že mám doma šikulku.
Odpoledne jsem měla kurz korálkování, taťka se postaral o kluky, byli už i najedení, když jsem přijela, mám tři šikovné chlapy. Kdo má víc?