3.5.2009 Neděle
.................ale na hřiště prý jít může. No, uvidíme, jak rychle se naučí ty hračky uklízet, snad nějaké přežijí...
Včera jsme vyzvednutí ve čtyři trochu nestihli, Jirka byl trochu naštvaný, ale asi to spravila ta bábovka. Nicméně oba vypadali docela zničeně. Já furt říkám, že jedno dítě se už při dvou ztratí - respektive jedno hodné dítě se ztratí u dvou živých. Oni mají to jedno hodné, k tomu měli naše dva raubíře, takže jsou dobří, že to zvládli.
Mareček nadšeně juchal, když nás uviděl, Tomík nám dal pusiny. Nejvíc mě potěšila Anička, u té jsem reakci víceméně nečekala, ale prďolka malá ke mně přiběhla a chtěla se pomazlit, ona je fakt zlatá. Jen aby jí to vydrželo...
Dali jsme si kafe, sbalili děti a jeli domů. Vykoupat, nakrmit, dát mlíka a spát. Tatínek usnul s nima. Ráno vstávali po šesté, už třetí den po sobě, zítra asi umřu, nevím, proč každé léto musejí vstávat takhle brzy...
Dopoledne hned museli nutně za babičkou Lídou, asi měli absťák, když ji večer viděli jen chvilku. Mareček se samozřejmě i podědoval, jak jinak, juchal, když dědu uviděl. Je srandovní vidět, jak si tchána omotal kolem prstu. Jsem zvědavá, jak moc se to změní s příchodem nového pejska. Chudák děda nebude vědět, co dřív, Majda se jen tak odbýt nedá.
Po spaní jsme šli na hřiště tady u nás, byli jsme tam poprvé minulý týden. Překvapivě není až taková fuška vytlačit kočár s Majdou do toho kopce, i když teda jsme se s tchýní vystřídaly. Ale čekala jsem to horší. Nicméně to asi nebudu pokoušet před operací, ale pak tam asi zahájíme pravidelné procházky.
Kluci si nejvíc vyhráli na písku, už bysme jim vážně měli dovézt domů, musím říct švagrovi. Kam se hrabou klouzačka a houpačky na písek, zvlášť, když jsme byli na hřišti sami. Překvapivě neměl Marek písek až za ušima, asi poprvé, jinak ho mívá fakt všude, je to takový malý hraboš.
Než jsme se vrátili, tak Michal odjel pomoct Kájovi s montáží, jsem zvědavá, kdy dorazí, zítra jdou oba do práce, tak snad to jde a dobře a budou zpět brzy. Jsem teda dnes večer slaměnka. Nezvyk. Děti usnuly před osmou, jsou to moje sluníčka, asi věděli, že potřebuji uvřit oběd na zítra, budu běhat po doktorech kvůli předoperačním vyšetřením. A odpoledne Tomík na Prevenar. Snad to nebude moc boj. A hlavně doufám, že to fakt pomůže.
Málem bych zapomněla, když jsme se loučili s babičkou, tak říkám Majovi: "Řekni babičce čau", do toho mu babička řekla ahoj a Mareček krásně zopakoval: "Aoj" - udělal mi radost, prďolka.