2.5.2009 Pátek a sobota
Hned ráno jsme dali pusy Michalovi a jeli k babičce Aničce, měla přijít na kafe mamčina sestra. Přišli akurát v poledne, tak jsem uložila děti a povídaly jsme a povídaly - babinec. Když se kluci vzbudili, teta poznamenala, že ještě dobře, že už má děti velké (14, 11 a 8 let), což já tedy nechápu, mně přijde, že tohle období je nejhezčí a děsně se netěším, až bude kolotoč práce-domácnost-pusu na dobrou noc dětem-praní/žehlení-spát-práce...... Musím si to užít, dokud to jde.
Odpoledne jsme s Luckou naložili mrňochy do kočárů, Tomču za ruku a šli jsme naproti Jirkovi k metru. Trochu zvláštní pocit, Tomík se těšil, Majda asi nechápal, zamávali, dali pusu a zmizeli. Jsem zvědavá, jak to dopadne.... Každopádně prý usnuly večer i po o v pohodě, Anička prý ráno hýkala nadšením, že tam jsou, tak snad je to dobré. Někdy zas budem hlídat my.
Chtěli jít do kina, když jsme byli "bezdětní", ale Sněženky už nedávají, z programu nás nic nenadchlo, tak jsme se prošli, koupili nějaké oblečení, dali si véču (riskla jsem pizzu a žlučník to snesl, aby ne, když byla jen se šunkou, kuřecím a špenátem...), takže pohodička. Pak jsme doma skoukli koupené dývko (historicko-romantické) a šli spát. Podivný klid, podivná noc, podivné ráno, bez dětí... Nicméně přes den už mi to tak nepřijde, přeci jen často děti poletují venku a já doma kmitám.
Mám uklizenou koupelnu (komplet, kachlíky a tak), vapráno asi 5 praček, už i vyžehleno, teda poslední se ještě pere, samozřejmě uklizeno... Chlapi dodělali dvířka na skříňku v pokojíčku i regál na knížky. Moc se mi to líbí, klidně bych tam bydlela.
Už se na prďolky těším, chyběj mi. Ten hukot, co tu míváme, rachot, smích i šarvátky. Hurá, jedeme si pro ně. Lucce a Jirkovi jsem upekla bábovku, když jim nejde trouba. Za odměnu. Snad jim jí kluci nesnědí.