13.12. 2009
Další žrout času byly návštěvy jedné kliniky, kde jsem se rozhodla pro dobý skutek, a to pomoci někomu k vytouženému miminku. Bylo to časově víc náročně, než jsem předpokládala, protože se objevily nějaké komplikace, ale už je to za mnou, tak snad už bude líp.
Letos snad poprvé od doby, kdy kupuju dárky k Vánocům, ještě nemám(e) vše nakoupeno, prostě jsem to nějak nestihla. No a taky i proto, že prostě absolutně netuším, co třeba dědovi. Je to čím dál tím složitější.
Kluci (všichni tři) byli moc šikovní. Na to, že jsme se doma s Michalem spíš míjeli ve dveřích při předání dětí, tak to zvládli dobře. Sice občas byl doma binec jak po boji, hračky všude, děti špinavý, tatínek na nervy, ale když zohledním, že najednou je měl v péči de facto celé odpoledne sám, na což není zvyklý, tak se s tím popral statečně.
Mareček pořád piluje povídání, opakuje děsně rád všechno, čím složitější, tím lepší. Je kouzelný ho poslouchat a předříkávat nějaké chytáky ;o).
Tomík se mi zdá taky zase mluví o fous líp, i když logopedie nás myslím nemine.
Jsou z nich parťáci, Marek už Tomíkvi ve všem stačí, dokážou se domluvit, takže je u nás někdy pěkná divočina.
Jen teď docela řádí večer před spaním. Dřív jsme je uložili, pošlechli si s nima jednu pohádku, a pak šli - oni sice někdy lumpačili, ale v mezích normy. Co ale dělají teď, to nemá obdoby. A nejhorší je, že nevím, jak na ně - včera jsem je oba vytáhla do kouta, každého jinam, po chvíli jsem jim "dovolila"jít zpátky do postele, ale oni jeli nanovo. Tak šli znovu do kouta. Postáli si dýl, po ulehnutí usnuli, ale spíš si myslím, že to bylo tím, že už bylo skoro deset, mít energii, tak řáděj do půlnoci.
Anička už taky neni žádné mimino, holčičkovatí. Miluje kluky a hlavně Michala, jak ho vidí, sápe se na něj pochovat, hezky ním cvičí, holčičky jsou prostě manipulátorky odmalička.
No a Lukášek už taky není to malé miminko, kterému je všechno jedno, už pozoruje, snaží se překulit, na kluky se může ukoukat, jak pořád poletujou a nejsou chvilku v klidu. Ani není pravda, že takový prtě byl Majo nedávno....
Těším se na Vánoce. Moc. Hlavně kvůli klukům. Už máme v oknech světýlka, v obýváku na skříni velký adventní svícen, na okně menší, ten váme na Štědrý den na stůl (další 2 jsem dělala mamce, jeden tchýni a jeden do školky). Jen ještě najít čas na vystřihodánku do okna do kuchyně....
Jsem zvědavá, jak to letos pobere Marek, loni z toho ještě moc rozum neměl, letos si to snad užije líp. Těším se,a ž zase po večeři půjdeme s klukama na dvůr prskat prskavky, aby Ježíšek věděl, kam má donést dárečky, a jak pak budou vykulení, že už svítí doma stromeček a dárkyjsou tam, ale Ježíška jsme neviděli. S dětma jsou Vánoce nejkrásnější.